Od sněhových vloček k osvícení

Šel jsem se dnes proběhnout a příjemně sněžilo. Někdy si při běhu provětrám hlavu a vnímám jen jak moje nohy rytmicky dopadají na zem. Jindy zase těkám z jedné myšlenky na druhou. Dnes jsem těkal. Abych se vrátil nohama na zem, tak jsem vymýšlel jakým názvem pojmenuju dnešní běh na Strava. Chci z toho mít vzpomínkové album s obrázky, tak se mi líbí když má každá vzpomínka nějaké jméno.

Dnes jsem se odpíchnul od sněhových vloček. Byly malé a ne moc husté, takže ani moc nebodaly do očí. Nebyly to ani obrovské slepené vloky mokrého sněhu ani zmrzlé tvrdé krystaly. Přemýšlel jsem kolik je asi stupňů a dospěl jsem, že musí být lehce pod nulou. Sub Zero.

V klučičích letech jsem občas hrával Mortal Combat, na PC i na automatech. Sub Zero byl hustej. Ale já jsem měl nejradši Raidena. Přišel mi takovej skromnější a vlastně asi ani neměl žádné nadpřirozené schopnosti jako třeba Sub Zero. Na nepřítele se vrhal po hlavě šipkou. Doleva, doleva, doprava – to bylo jedno z mála “combos” co jsem uměl. V téhle videohře jsem moc dobrej nebyl, byla na mě moc rychlá a já si potřebuju věci víc promýšlet.

Ale Raiden se mi líbil, měl stylovej čínskej klobouk. V období dospívání mě asijská kultura vábila, ale prakticky nic jsem o ní nevěděl a ani jsem se nenamáhal o tom něco hledat. Moje představa byla: ninjové, mnichové, meditace (moc jsem nevěděl co to je), čaj a vonné tyčinky. Takže jsem si ve svých patnácti letech uvařil čaj, zapálil vonnou tyčinku, sedl na koberec a čekal co přijde.

Až o dvacet let později jsem zjistil, že nic nepřijde. Že už to tam dávno je. Stačí si zapálit si vonnou tyčinku, sednout s čajem na koberec a mít to na háku. Všechno ostatní zahodit, neřešit. To je moje současné pochopení toho co je to osvícení. Slovenský jazyk pro osvícení má speciální slovo, ač trochu přetížené – “mít v piči”.

No dobře, tak to by bylo. A jak jsem se sem zase sakra dostal? Ajo, vonné tyčinky, Asie, Raiden, Sub Zero, sněhové vločky. Dup, dup, dup.. už jsem zase nohama na zemi a běžím. Pořád krásně sněží. A na Strava to pojmenuju “Snow must go on!”.

Published by


Leave a comment